Indiánský challenge

24. listopadu 2016 v 17:24 |  woodcraft
Ani nevím, proč jsem se přihlásila do woodcraftu. Resp. vždycky mě to asi trochu lákalo - proto jsem tam cpala kdysi děti, ale sama jsem se jako brutální kavárenská povalečka do něčeho podobného nepouštěla. Chtělo by to ode mne asi nějaký pohyb (proboha!), nějakou vůli (neznám) a změnu (jen to ne). Nicméně uplynulo dalších pár let, já se odstěhovala na vesnici, kde je fakt minimum podnětů, kamarádi žádný, koncerty jednou za uherský rok, kavárny, muzea - nula. A po třetím roce na mateřský už mi fakt hrabe. A jediný, co mě čím dál víc bere, je příroda. Tak jsem si řekla, že by to vlastně mohla bejt docela prdel.
Takže přede mnou je v tuhle chvíli zasvěcovací stezka, na kterou mám přesně 5 měsíců.
Čeká mě mlčení, přespávání v přírodě, rozdělávání ohně čistým způsobem a spoustu jinejch (pro mě naprosto nových) zkušeností. Tak mi držte palce.

P.S: Samozřejmě, že bych místo toho měla radši žehlit, vytírat, či aspoň někdy umejt okna, ale to holt bude muset počkat Mrkající
 

Knížky, které jednou dětem pořídím

22. července 2016 v 13:43
Pomaličku se připravuji na to, až budem s dětma víc číst, a tak sbírám inspiraci k "doporučené" četbě. Zatím jsem narazila na:
SUTEJEV, Vladimir: Pohádky o zvířátkách
SANDBERGOVI Inger a Lasse: O malé Aničce
BERNEROVÁ, Rotraut Susanne: Jaro, Léto, Podzim a Zima
HORÁČEK, Petr: Nový domov pro myšku
BERNE, Jennifer: Calvin neumí létat
COURONNE, Pierre: Zuzanka
McBRATNEY, Sam: Hádej, jak tě mám rád
JANSSON, Tove: Příběhy o skřítcích muminech

Chlapci na tom horním konci

28. září 2009 v 16:29 | Dagmar Andrtová -Voňková
Chlapci na tom horním konci
neměli jste chodit do dědiny v noci
neměli jste chodit do izbice
mohli jste si létat jak ty jarabice

Já vám povídala,
když jsem otvírala
kam vás čerti nesou
já vás varovala

A ty Jánošíku, na železným háku
já ti nalejvala dobrou kořalenku
Což jsem Jánošíku tobě nesypala
nejlepšího hrachu co sem doma měla?

Padá mlha na dědinu
nedávejte chlapci mému domu vinu
nedávejte vinu staré robě
vždyť jste vlka měli
sami chlapci v sobě

A ten pěkný rubáš
ten krvavý rubáš
ten jsem pověsila
na Ďurovu salaš

Chlapci na tom hornm konci
neměli jste chodit do dědiny v noci
Neměli jste chodit do izbice
mohli jste si létat jak ty jarabice
 


A všichni jsou spokojený

2. března 2009 v 20:29
V poslední době se setkávám čím dál častěji se zajímavým fenoménem. No...zajímavým...nevím. Přijde fetka do baru nebo kadeřnictví nebo rychlýho občerstvení, prostě kamkoliv, kde jsou vstřícný. A nabízí kde co. Džíny za dvě kila, trika za kilo, klokaní steak mražený - cena dohodou, obří palmu za sto pade, mastičky, voňavky, soupravu malý kutil, zkrátka věci naprosto nečekané, ale zajímavé. Hlavně za zajímavé ceny. Jednu věc všichni vědí, ale nikdo to samozřejmě neřekne nahlas. Jde pochopitelně o normální čórky. A prodávající to potřebuje udat, aby měl na svou denní dávku. A mě pokaždé zarazí, že se velice často najde někdo, komu je to putna a rád si od zoufalce tyhle věci koupí. S alibistickým argumentem, že je to přece hrozně výhodný. A že když si to nekoupím já, tak to střelí někomu vedle. Takže si tady tak vesele participujeme na zlu a ještě máme dojem, jak jsme finančně prozíraví. A dyť vpodstatě děláme charitu, ne? Fakt hustý.

mám ráda

20. února 2009 v 20:22
čokovoko mě inspirovaly, abych si jednou zkusila říct, co mám ráda. A takhle to dopadlo:

mám ráda:
vítr
trabandy
tuňáka s kukuřicí
smutný písničky
psí vojáky
děti
bezčasí
jízdu na motorce
dr. house
horkou vanu
půl hodinu před zazvoněním budíku
bílou fidorku
oheň
vůni vypranýho povlečení
stavaře a ajťáky
letní podvečery
zasněženou prahu
červenýho trpaslíka
nicholsona
hovory o vesmíru a jaderných elektrárnách
vlašťovky
šifry
café au lait
kosení a hrabání trávy
beton
když mám celý rybník pro sebe
holuby
drsný vtipy
bruce willice
bílou fidorku
líbání na krk
aspoň půl litru ledovýho pomerančovýho džusu po divoký noci
samuraje
klučičí davidoff cool water
bublifuk
oranžový pall-mallky
stephena kinga
celonoční milování
prokřupávání kloubů
nonstopáč štístko
evangelíky
poslední metro
slávii
čistý záchody
růže
roads od portishead
sázení ve fortuně
rozmačkanej rybíz se sladkým cukrem
ondrovy básničky
poslouchání sobotní a nedělní pohádky v posteli s plným břichem
addamsovu rodinu
gelový propisky

Můj tanec

10. února 2009 v 13:53 | Sestry Steinovy (maj´ proklatě pěkný texty)
Nesnášim párový tance
nesnášim pracky co chtěly by mě držet
nesnášim předepsaný kroky
můj tanec je ladnej jak elektrický šoky

Můj tanec je klidnej jak neřízená střela
a vroucí jak dlaždice v metru u anděla
můj tanec je něžnej jak čtyři rány z děla
Jsem učitelka tance
když dojdeš k zadní brance
tak vytančim ti duši z těla
vytančim ti duši z těla

Můj tanec je vichr na tvý střeše
je milej jak zlatovláska co se břitvou češe
jak podnájem v kožichu nabídnutej bleše
a krásnej jak prsten po maceše

Můj tanec je klidnej jak neřízená střela
a vroucí jak dlaždice v metru u anděla
můj tanec je něžnej jak čtyři rány z děla
Jsem učitelka tance
když dojdeš k zadní brance
tak vytančim ti duši z těla
vytančim ti duši z těla

Balů šifra

5. ledna 2009 v 14:29 | raika
Díky Balů90 jsem objevila novou zajímavou polyalfabetickou šifru. Je založená na principu 1-2-3. O tolik kroků se postupně couvá.

Kam dál